Všichni víme, že lidé mohou mít různé odstíny pleti, od téměř ebenově černé až po prakticky sněhově bílou. Jistě tyto extrémy jsou poměrně vzácné, avšak to neznamená, že neexistují. A vzhledem k tomu, že většina z nás je s největší pravděpodobností bílé či pouze lehce tmavé pleti, je jasné, že máme řadu otázek, na které bychom rádi znali odpověď.
Jednou z nich je i to, zda se lidé skutečně tmavé pleti dovedou červenat. U bělochů se jedná o přirozenou reakci na řadu stimulů, a projevuje se, jak již název napovídá, zčervenáním tváří. Ovšem těm, kteří mají skutečně tmavou pleť, z pochopitelných důvodů tváře zčervenat nemohou. Znamená to tedy, že se nemohou červenat?
Ne tak docela. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, je potřeba si nejprve uvědomit, co to vlastně červenání je a čím je způsobeno. Ve skutečnosti se jedná o zvýšený průtok krve a rozšíření cév ve tvářích, nejčastěji v reakci na nějakou silnou emoci. To vytváří onu typickou červenou barvu.
Je však jasné, že i tmaví spoluobčané mají tytéž cévy, a tytéž emocionální reakce. Proto se i jim ve chvíli určitých zvýšených emocí doslova nahrne krev do tváří. Kvůli tmavé pleti však není tato fyziologická reakce ani zdaleka tak zřejmá, jako u bělochů.
To samozřejmě může představovat výhodu, neboť můžeme lépe skrýt, když se cítíme například trapně. Díky tomu se vyhneme řadě nepříjemných situací. Na druhou stranu to však znamená, že je pro ostatní těžší nás číst a odhadnout, co skutečně cítíme.
V konečném důsledku lze však říci, že červenání rozhodně není omezeno pouze na osoby bílé pleti, ale jsou jej schopni všichni lidé, byť to u některých není příliš viditelné. Z tohoto pohledu je tedy hloupé a zbytečné považovat některé za méněcenné či zaostalé. Všichni jsme si rovni, a z valné většiny je chování pouze důsledkem výchovy. A to včetně červenání.